Ve většině světových jazyků (např. angličtina, řečtina, polština, bulharština, románské jazyky) se pro hrocha používá název odvozený od starořeckého jména hippopotamus (doslova "říční kůň") nebo doslovný překlad slovního spojení "říční kůň" (němčina,skandinávské jazyky, arabština) či nilský kůň (srbština, chorvatština, maďarština, turečtina). Pouze hebrejština, ruština aukrajinština používají názvy, odvozené od jména biblického netvora Behemota.
Český název hroch má ekvivalent pouze ve slovenštině, kam byl ale přejat z češtiny. Etymologie tohoto slova není zcela jasná, zřejmě souvisí se staročeským slovem hrochot ve významu rachot, rámus, řev. Slovo hroch je v češtině doloženo již ve 14. stol. jako vlastní jméno, které se zvířetem - hrochem nesouvisí. Dodnes se dochovalo v příjmeních (např.historik Miroslav Hroch) nebo v místních názvech (Hrochův Týnec), ve staré češtině se pro hrocha-zvíře používalo slovo behemot (doloženo např. v cestopise Kryštofa Haranta z Polžic).
Domorodá jména hrocha v afrických jazycích jsou velmi rozmanitá. V severovýchodní Africe je znám pod arabským jménem faras an-nahr (doslova "říční kůň"), v Etiopii se nazývágumarre, v Somálsku džir, v západní Africe ho Bambarové nazývají mali, ve východní Africe se používá svahilský název kiboko, v nilotských jazycích se nazývá makawu čimasajsky ol-makau, v bantuských jazycích jižní a střední Afriky se nazývá nejčastěji kubu, mwubu, či mvuvu